něco více o psychoterapii (funguje?):

Myslím, že je dobré říct, že psychoterapie funguje - výzkumy dlouhodobě říkají, že z psychoterapie profituje až 80% klientů. Pochopitelně to neplatí pro všechny a vždy. Nemluvě o tom, že některé změny vyžadují hodně času. Konkrétní průběh spolupráce je záležitostí vzájemné domluvy, a to včetně modu setkávání, který může být více poradenský (tj. orientovaný na řešení) nebo terapeutický/rozvojový (tj. zaměřený na dosažení dlouhodobých, většinou "vnitřních" změn).


Existuje celá řada psychoterapeutických směrů nebo přístupů, nicméně navzdory všem rozdílům mezi nimi má podle výzkumů příslušnost k takovému konkrétnímu směru jen zanedbatelný vliv na účinnost psychoterapie. Zdá se, že důležité jsou podkladem většiny standartních přístupů. Mimo jiného to jsou osobní a mezilidské faktory - jinými slovy jak si klient s terapeutem "sednou" a jestli jsou schopni se vzájemně domluvit. Také proto je důležitým cílem prvních setkání navzájem se poznat a vyjasnit si představy (a možnosti nebo limity) spolupráce - a teprve na základě toho se rozhodnout, jestli do toho jít více nebo ne.

Poznámka bokem - psycholog má vystudovanou psychologii na VŠ, psychoterapeut je psycholog (většinou), s dlouhodobým psychoterapeutickým výcvikem. Psychiatr je lékař, jako jediný může předepisovat medikaci a většinou také stanovuje diagnózy.




~

principy, kterých se držím:

Integrace

Snažím se stavět na tom, co funguje napříč psychoterapeutickými směry - co je jejich společným podkladem. A konkrétní průběh spolupráce co nejvíc přizpůsobit každému klientovi a jeho potřebám.

Tvořivost a kontext

Domnívám se, že častým důvodem našich potíží je nerovnováha v rámci nějakého systému a proto je vždy nutné vnímat potíže v rámci širšího kontextu - s vědomím toho, že psychika ovlivňuje tělesné zdraví a obráceně, že jsme propojeni a spoluutvářeni vztahy kolem nás, společností, ve které žijeme. Zároveň ale, že máme jako lidé za správných podmínek obdivuhodnou odolnost a tvořivost, která nám pomáhá se přizpůsobit a najít si to svoje tak, aby dával život se všemi jeho těžkostmi alespoň nějaký smysl (či lehkost).

Přijetí a lidskost

Uvědomuji si, že v první řadě se setkáváme jako dvě lidské bytosti - nikoli jako expert a pacient. Přičemž samotná terapeutická situace, kdy přicházíme za někým "cizím" s tak osobními tématy může být zvláštní a obtížně představitelná. 

Uvědomování prožívaného

V průběhu života se utváří celá řada filtrů a vzorců, které ovlivňují, jak se chováme ale i co může vstoupit do našeho vědomí. V jejich důsledku často procházíme životem například na "autopilota" - bez vědomí záměru či volby. Skrze všímavost, zvědomování vzorců, a akceptaci současného prožívání, je nicméně možné některé z těchto filtrů opustit nebo je poskládat tak, aby lépe odpovídaly aktuálním potřebám.

Věda okolo psychoterapie

Věda mě vždy bavila a i teď se snažím orientovat v nových poznatcích v rámci oboru i v souvisejících oblastech. Vědecký přístup je mi blízký i v rámci mé vlastní práce - když je to možné, využívám metody, které mi pomáhají zjistit, co v rámci spolupráce funguje a co je možné zlepšit.

Dva šípy

Starý asijský příměr mluví o dvou šípech, které nás zasahují. Zatímco s tím prvním, který představuje opravdovou bolest nebo událost, mnoho nezmůžeme, ty další, které mohou přilétnout už máme v rukou my. Tětivu s trápením, sebekritikou, výčitkami ohledně minulého, výčitkami, že si to vyčítáme nyní, můžeme často bez výstřelu povolit. Potíž je v tom, že o tom nevíme a že se to celé běžně slévá v jedno a stejné utrpení.

vybrané kurzy a workshopy, které jsem absolvoval zde