něco více o psychoterapii (funguje?):
Myslím, že je dobré říct, že psychoterapie funguje – výzkumy dlouhodobě ukazují, že z ní profitují zhruba dvě třetiny klientů. Neplatí to pochopitelně pro všechny a vždy a některé změny vyžadují hodně času.
Existuje celá řada psychoterapeutických směrů, nicméně navzdory rozdílům mezi nimi má podle výzkumů příslušnost ke konkrétnímu směru jen zanedbatelný vliv na účinnost. Zdá se, že důležitější je to, co je společným podkladem většiny standardních přístupů. Mimo jiné to jsou osobní a mezilidské faktory – jinými slovy jak si klient s terapeutem „sednou“ a jestli jsou schopni se vzájemně domluvit.
Konkrétní průběh spolupráce je věcí vzájemné domluvy, včetně toho, jestli budou setkání spíš poradenská (orientovaná na řešení) nebo terapeutická a rozvojová (zaměřená na dlouhodobější, většinou „vnitřní“ změny). Prvních pár setkání slouží hlavně k tomu, abychom se poznali a vyjasnili si představy, možnosti i limity spolupráce – a teprve na základě toho se rozhodli, jestli do toho jít dál.
principy, kterých se držím:
Integrace
Snažím se stavět na tom, co funguje napříč psychoterapeutickými směry – co je jejich společným podkladem. A průběh spolupráce co nejvíc přizpůsobit každému klientovi a jeho potřebám.
Přijetí a lidskost
Uvědomuji si, že v první řadě se setkáváme jako dvě lidské bytosti – nikoli jako expert a pacient. Samotná terapeutická situace, kdy přicházíme za někým „cizím“ s tak osobními tématy, přitom může být zvláštní a obtížně představitelná.
Uvědomování prožívaného
V průběhu života se utváří celá řada filtrů a vzorců, které ovlivňují, jak se chováme, ale i to, co může vstoupit do našeho vědomí. V jejich důsledku často procházíme životem například na „autopilota“ – bez vědomí záměru či volby. Skrze všímavost, zvědomování vzorců a akceptaci současného prožívání je nicméně možné některé z těchto filtrů opustit nebo je poskládat tak, aby lépe odpovídaly aktuálním potřebám.
Dva šípy
Starý asijský příměr mluví o dvou šípech, které nás zasahují. Zatímco s tím prvním, který představuje opravdovou bolest nebo událost, mnoho nezmůžeme, ty další, které mohou přilétnout, už máme v rukou my. Tětivu s trápením, sebekritikou, výčitkami ohledně minulého i výčitkami, že si to vyčítáme nyní, můžeme často bez výstřelu povolit. Potíž je v tom, že o tom nevíme a že se to celé běžně slévá v jedno a stejné utrpení.
Vybrané kurzy a workshopy, které jsem absolvoval, najdete zde.